DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 25.11.2022 19:58:59 

kraniosakralni-terapie.websnadno.cz

NOVÉ - prosby za odpuštění a modlitby

     V odkazu mých nejoblíbenějších knih mají čestné místo i dvě přečtené knihy od paní Hany Hájkové. S jejím láskyplným a laskavým dovolením zde občas budu citovat z jejích knih. V dovětku souhlasu napsala paní autorka "Nechť jsou slova v nich psaná pomocnou rukou pro ty, kteří o tuto formu pomoci stojí".

     Jako první se s Vámi podělím o "Prosbu ranní", se kterou jsem nejméně rok až dva denně vstávala. V poslední době s ní možná vstávají Ti, kteří si knihu u mne vybrali a půjčili. Na krásný den do vínku nové sekci - Prosby za odpuštění a modlitby.................

                                                     PROSBA RANNÍ

     Zdravím světlo dětství v sobě - čistotu. Zdravím světlo mládí v sobě - odvahu. Zdravím světlo zralosti v sobě - zodpovědnost. Zdravím světlo stáří v sobě - moudrost. Prosím, aby ke mně proudilo tolik lásky z Duchovního slunce, kolik je jí třeba k tomu, abych dokázala po celý den rozsévat kolem sebe klid a mír. Děkuji za spánek a za vše, co se  v něm odehrálo. Prosím, ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření, za odpuštění ty bytosti, které vstoupily do mého snu, aby mi svou přítomností připomenuly, co jim dlužím, co je třeba odstranit, napravit, čeho se vyvarovat, a na něž jsem zapomněla nebo je nepochopila. Prosím, odpusťte mi vše, čím jsem se vůči vám provinila. Také já vám odpouštím chyby a omyly, kvůli nimž jsem i já trpěla. Stahuji z vás negativitu, pokud jsem ji na vás vrhla a s pomocí boží, o níž prosím, ji eliminuji svatým ohněm lásky. Prosím, aby ty bytosti i místa, v nichž jsem zanechala hořkost a utrpení, byly prozářeny paprsky z Duchovního slunce. Prosím o osvícení Duchem svatým, abych správně pochopila vše, co mi bylo ve snu ukázáno, a mohla vést prosby za odpuštění tak, jak je třeba dle moudrosti a lásky Tvé Otče. Vítám tento den, do něhož jsem se probudila, s láskou v srdci. Děkuji za nové šance, které s ním přicházejí. Prosím, aby mi bylo pomoženo projít tímto dnem s láskou, pokorou a úctou. Prosím, Otče, abys mě pevně vedl a ochraňoval svojí láskou v každém okamžiku. Prosím za všechny své paralelní bytosti, i za ty, za něž prosit smím. Děkuji za dar milosti Tvé.

A já ještě jednou s velkou pokorou, úctou a láskou děkuji Vám, paní  Hájková...............Suché Lazce 9. 7. 2012

     Také vnímáte ty nádherné až neskutečné barvy při západu sluníčka?  A tak si dnes  dovolím pro ještě lepší pohodu před spaním podělit se s Vámi ještě o Prosbu večerní. Další opět až někdy příště ať se máte na co těšit...........

                                                           PROSBA VEČERNÍ

     Děkuji za vše, co mi tento den dal i vzal. Prosím, ve jménu boží lásky, aby mi bylo pomoženo zpracovat energie, jež se ve mně během dne nahromadily, tak abych s nimi neusínala a nenechala je působit déle na své myšlení a cítění, než je nezbytně nutné pro poučení. Prosím za odpuštění ty bytosti, jež jsem svým projevem uvedla do rozpaků, zmatku či v nich vyvolala zlobu. Vyslovuji, že i já vám odpouštím vše, čím jste mi to vracely. Pokud jsem někomu ublížila a nedokážu uvést věci sama do pořádku, prosím, aby milostí boží bylo napraveno, co jsem svým nepochopením způsobila. Prosím, aby všechny kaly z mého těla fyzického, energetického i duchovního byly vypuštěny, bloky zkapalněny, energetické dráhy zprůchodněny, negativita zformovaná i nezformovaná stažebná do nulového bodu svého vzniku, vyškrtnuta z mých i všech příslušných ákašických záznamů a eliminována svatým ohněm lásky. Prosím, aby i ucpávky, které jsem si sama vytvořila, i ty, jež mi byly dány, byly se zakořeněním i zakotvením odstraněny tak, abych viděla, slyšela a vyslovovala, co má být viděno, slyšeno i vysloveno, dle moudrosti a lásky Tvé, Otče. Prosím, aby ke mně proudilo tolik lásky z Duchovního slunce, kolik je jí třeba pro klidný a posilující spánek. Klid a mír všem bytostem. Děkuji za milosti, jichž se mi dostává.

   

Po delší časové odmlce se vracím ke slíbenému.................knize Úcta k životu - prosby za odpuštění od paní Hany Hájkové

 Už při založení tohoto bloku jsem přislíbíla další SKVOSTY, které lze v této kouzelné knize nalézt na každé stránce, v každém řádku, v každém slově....A tak vzhůru ke stránce 79 s energií přináležející číslům 7 a 9 a energií čísla 16, které nám dá jejich součet. Přiřadím-li k číslům tarotové archetypy VŮZ - jako  nový začátek,. přiopravenost na nové, sebezkoumání, nová síla a jasnost, změna k lepšímu, meditace a duchovní cesta,  POUSTEVNÍK - hledání a nalezení vnitřního světla, osamělost, připravenost setkat se s vnitřními stíny a čas žní  a VĚŽ -  velká změna, vysoká intenzita, vnitřní zemětřesení, staré se bortí a dělá místo novému, transformace, nová jasnost a sebepoznání  pak mi to silně znovu připomíná sílu a intenzitu pocitů a prožitků při čtení této nádherné knihy.  Ne nadarmo nám Maruška Janšová vždy a znovu připomíná jak důležité je všímat si čísel /domů, SPZ, stránek v knihách - prostě všech čísel, která nás obklopují/, poněvadž vždy mají vypovídající schopnosti. A tak zpátky od  Komplexního pojetí života /Tarotové numerologie spojené s astrologií a intuitivního vcítění se....../ ke kapitole Prosby. 

Vykročení

Postačí milovat, mít rád - s láskou přichází vše, co radost způsobuje. Kdo tímto směrem se vydal, pak slova proseb a odpuštění mu sama půjdou z úst. Nezůstane stát před žádnou překážkou déle, než jedno nadechnutí. Vždy v pravý čas učiní ten krok, tak důležitý pro odpuštění. Je tu čas odpuštění, očisty, jakou lidstvo nepamatuje - dochází k vyrovnání energie všech vašich životů, žádný nebude zapomenut ani přehlédnut. Vše, co zůstalo v nich nevyrovnaného, náleží vyprosit tomu, kdo rovnováhu narušil. V této roli jste nezastupitelní. Každý jeden z vás nese tíhu toho, co si naložil, co kdy svým jednáním poškodil. Tak jako řetěz i člověk má svá slabá místa, aby bylo možné se na něho spolehnout, zachytit se bez obav, k tomu je třeba aby byl pevný a ucelený, žádná z jeho částí nesmí být narušena. Je třeba tato slabá místa najít a uvést do náležitého stavu. Vztahy ze všech životů, jež zůstaly nedořešeny, je nyní čas urovnat, napravit chyby a omyly, jimiž narušeny byly. Tímto úkolem je pověřen každý člověk, jenž přišel na planetu Zemi. Není tím však myšleno, že byste se měli od této chvíle zabývat především svými minulými životy, aby chybám bylo učiněno zadost. Nepátrejte složitě v minulosti po tom, co je přítomné. Všechno, čím kdo prošel, má v sobě - v těle, srdci i mysli. Pozorujte co žijete. Přítomnost je kniha všech životů - v té je třeba listovat - tam naleznete vše, co je nutné odstranit, a to tak, aby již nikomu nebylo ublíženo a nic nebylo poničeno. V procesu napravování současně probíhá příprava pro nový život. Zcela zřetelně je vám ukazováno, jaký bude ten příští. Stačí si promítnout jeden váš prožitý den,když budete pozorní, ukáže se vám, co zakládáte pro svůj další život. Když zrekapitulujete všechny dny vašeho života, zjeví se vám obraz toho, co budete řešit a s čím se budete setkávat příště. Dokud však není kapitola vašeho života uzavřena, máte možnost cokoli napravit. Po uzávěrce se jen chyby a omyly sčítají, pro nic jiného už není prostor, nelze se vrátit, stejně jako se nestane, aby vaše chyby byly přičteny někomu jinému. Nic se nevyrovná, nevytratí, nezmizí z mysli, bez přičinění toho, kdo ji naplnil. Ducha i tělo posiluje láskyplné odpuštění. Kdybyste pominuli všechno, co bylo až dosud řečeno či napsáno, nechte v sobě zakořenit tuto větu "kde je láska, není urtrpení". Trpí jen ten, komu chybí láska.  Každý sám na sobě může lehce vypozorovat, jak na tom právě je, co cítí ve svém srdci, zda myšlenky,  jež mu procházejí hlavou, jsou láskyplné či nikoli. Zjištěnou skutečnost není třeba nikomu předkládat, nikoho přesvědčovat o tom, proč jsou věci takové a ne jiné, ale bezodkladně začít pracovat na tom, co bylo odhaleno. Naučte se dávat první věci na první místo, tedy vše, co týká se života a úcty k němu. Ztracenou sílu lze získat odpuštěním,vycházejícím z láskyplného srdce. Započala samostatná práce na sobě, na druhých jste již vykonali dost. Je na vás, abyste poznali, kdy zasáhnout a kdy naopak nechat věci plynout pro poučení toho, komu se dějí. Toto poznání vyžaduje vaši citlivost, laskavost, čistotu srdce i mysli. Pokud je tomu jinak, pak se stane, že svým zásahem ve snaze pomoci ublížíte a vše ještě více zkomplikujete. Nastal čas seznámit se a poznat ten vnitřní svět, abyste viděli, s kým žijete, kdo je ten, který jedná a rohoduje, zda to, co činí, je v souladu se zákony přírody a vesmíru. Vnější svět máte zmapovaný, dokážete se v něm zorientovat mnohem snadněji a rychleji nežli ve svém nitru, které již dlouho prosí o pozornost a nyní si ji žádá. Dává na srozuměnou, že není možné jej nadále přehlížet jako by nebylo. Ač mnozí z vás svoji duši neberou na vědomí, ona je, bez ní není život v jakékoliv formě možný.Tvá duše, tvůj duch, milý člověče, tě provází dnem i nocí, je tvým věrným společníkem. Ne však vždy je s tebou, jsou chvíle, kdy jsi duchem nepřítomen - myšlenky jsou vzdálené tělu fyzickému - nevnímáš danou situaci, neslyšíš, nevidíš, jsi-li osloven nevíš, o čem je řeč. Duch odchází ve spánku, ale také během dne, kdy není věnována plná pozornost tomu, co se právě děje, nebo když jste natolik zahleděni, zasnění, že nevnímáte nic kolem sebe a ztrácíte nad sebou kontrolu. V takových chvílích, kdy duch není přítomen, se fyzické tělo stává lehce ovladatelnou loutkou. Jste snadno zranitelní, nejste schopni zachytit nic z toho, co se v daném okamžiku odehrává a ani na to reagovat. Nelze reagovat na něco, co nevnímáte. Všechno, co se týká těla i mysli, týká se též ducha. Tělo, mysl i duch mají být po celý pozemský život v kontaktu. Váš duch ví, v jakých kulturách jste se kdy pohybovali, jaké hodnoty jste uznávali, co vám bylo a je zatěžko, ví čeho se vyvarovat, čemu jít vstříc, co opustit a co přijmout, jak prosit i odpouštět. Nevyrovnanost na úrovni fyzické či psychické svědčí o neshodě mysli, těla i ducha.

Tak to je výňatek z kapitoly Vykročení a je to vykročení k Prosbám za odpuštění.....................a pro dnešní den na závěr  ze strany 99 /archetyp Poustevníka máme rozebraný v úvodu/ veršované Odpuštění které nám celý blok otevírá.

Odpuštění

Prosby za odpuštění postoj člověka mění. Je pravda čistá, že bez odpuštění nelze hnout se z místa a kdyby stokrát vyhnul ses, člověče, slovu - odpuštění, vrátí tě vždy tam, kde zanechal jsi bolest a utrpení. Jen ta bolest je bolestivá, jež zůstala nepochopena. Vždy tak těžké a silné budou zkoušky tvoje, dokud nepochopíš, že nastal čas složit všechny zbroje. Násilí a vzdor burácí jak hrom, udeří jak blesk - kdo skácel se to k zemi a zažil velký třesk. Ten, kdo pronesl, že není koho a zač prosit, že on je tím, jehož na rukou je třeba nosit. To velká pýcha ukázala svoji mjoc, srazila jej na kolena a pohltila noc. Těžko je zvednout se, když všechno tolik bolí, zachytit paprsky světla, když v temnotě sám stojí. A přec důvodu není propadat beznaději. V spánku či bdění, vždy je čas odpuštění.

Vynechávám text, který je mezi dvěma veršovanými texty a ukončím svůj dnešní příspěvek veršováním druhým............

Smíření se životem je to, co člověče ti chybí, bys u druhých nespatřoval jen samé chyby. Smíření nepřináší pocit, že někdo ti něco vzal, co k životu tvému patří a co ti dal. Smíření nevede k představám, co všechno bys měl mít, bys šťastným mohl být. Smíření víru vnáší do každého okamžiku, že vše již máš a ničeho víc nehledáš.

V Suchých Lazcích,  31. srpna 2012 s poděkováním a láskou..................

Dnes vynechám rozbor strany 107 knihy Úcta k životu a podělím se s Vámi o kapitolu Odpuštění sobě

     Vítám dnešní den s láskou v srdci, toto nové svítání vítám s vírou, že nadešel nejlepší den mého života, protože mi dává možnost, kdy mohu prosit za odpuštění a odpouštět, napravovat  chyby a omyly, jichž jsem se kdy dopustila. V tomto dni, do něhož jsem se probudila, je možné spatřit všechna tajemství života. Mohu v něm mnohé změnit - pohlížet s láskou na věci, kterým jsem se snažila vyhnout pro nepříjemné pocity, jež ve mně vzbuzovaly, ať už to byl strach, vzdor, odpor, pochybnosti či nedůvěra. Mohu změnit své myšlení, cítění i činy, pozorovat a střežit je, aby se do mé mysli nedostalo zlo, nezasáhlo mé tělo ani duši. Mohu milovat slunce, vítr a déšť, vnímat bytosti, které jsem nevnímala, uvědomovat si všechny tvory na Zemi i ve vesmíru a rozmlouvat s nimi, jako se sebou rovnými - neřadit se výš, ani nepadat níž.

     Mohu milovat, co dřív jsem nesnášela, přijímat a dávat co jsem odmítala. Mohu opustit předsudky, názory, kterých jsem se nechtěla vzdát, odstranit překážky, jít s odvahou tam, kam strach a nevíra mě nepustily. Samým štěstím se mi točí hlava, kolik toho mohu v tomto dni učinit.

     Mohu s láskou obejmout celý svět a najít v něm sebe, projevit si úctu, poděkovat si za to, že jsem právě tady a teď, poděkovat si, že už vím, co je třeba učinit, jak naložit s každým okamžikem tohoto dne. Mohu poznávat a učit se mít ráda všechny lidi, umět vidět v člověku dobro a vzít si poučení ze všeho, co mi svým projevem ukazuje, čeho se ve mně dotýká nebo co je mi lhostejné. Mohu každému v duchu upřímně říci "mám tě ráda".  Tato slova pomáhají vidět druhé jako sebe sama. Mohu projít celým dnem s láskou, klidem a mírem. Poděkovaza všechny zkušenosti a poznatky, mimiž mě obdaroval, protože to jsou odměny, které leží na cestě, po níž jdu, a zasluhují si moji pozornost i to, abych se pokorně sklonila ke každé z nich, pohladila ji svým pohledem a přijala s láskou do svého srdce.

     V tomto dni mohu pocítit lásku k těm lidem, které jsem ve svém nepochopení opustila, odsoudila a zapomněla na ně. Mohu uvítat s pokorou ty bytosti, od nichž jsem se odvracela, vyhýbala se jim, aby nepoznaly můj strach či stud, nebo abych nemusela přiznat svoji chybu a omluvit se. S vděčností nechávám vstoupit do své mysli ty, kterým patří mé prosby za odpuštění a poděkování. S vděčností a láskou se setkává m s těmi lidmi, jimž dlužím slova díků a odpuštění.

     Každý den vítám s láskou v srdci, protože mi dává šanci odpustit především sobě, abych byla schopna odpustit i druhým. Já nejsem jen já, v tomto životě, jsem velitelem mnoha bytostí, které též nepochopily.  Stopy všeho, čemu jsem se kdy vyhýbala, jsou otištěny v těle, do něhož jsem se narodila. Nesu zodpovědnost za všechny své životy, nejen za ten, který právě teď žiji. Vše, co zůstalo nedořešené, je ve mně, nikam to nezmizelo, je to v mé mysli, kostech i duši. Je velkou úlevou vědět, že den, do něhož vstupuji mi umožňuje napravit., vyrovnat, pročistit vztahy, které jsem svým jednáním kdy narušila - je to velká milost. S tímto uvědoměním je den mnohem radostnější, svět i lidé v něm krásnější, laskavější a upřímnější. Jako by v nich bylo více pochopení, je to však tím, že je i ve mně, že jsem se rozhodla vidět více, než jen to, co jsem vidět chtěla.

     Nečekejme, až přijdou těžké chvíle, abychom si mohli říci "odpusť", udělejme to hned, v okamžiku, kdy je toho třeba, ne až při nutném rozloučení nebo zoufalství či utrpení. Když je člověk v ohrožení života nebo ztrácí milovanou bytost, je ochoten odpustit cokoli, ale to lze, i když  tomu tak není. Je absurdní, že v těžkých chvílích dokážeme odpustit věci neodpustitelné a když se cítíme být v bezpečí, je tu problém.

     Když nám tzv. nic nechybí, jsme v pohodě, považujeme za nesmyslné odpouštět a prosit za odpuštění, tento stav nám totiž nedovolí myslet jinak. Proč bychom dělali něco, co nás právě netlačí. To je jeden z velkých omylů. Jde o vzácné chvíle, o milost, kdy máme dostatek síly, nic nás neoslabuje, bolest ani smutek, můžeme tak v klidu a míru prosby vést.

     Děkuji z celého srdce za to, že je mi dovoleno vstoupit do nového dne, kdy mohu promlouvat i naslouchat, vkládat prosby za odpuštění, do každého slova, pocitu, myšlenky i činu. Nemá pražádný smysl proklínat, zlobit se na bolest, která nás sužuje, ta vlastně za nic nemůže, nevnucuje se nám, přichází na vyzvání, naše myšlenky ji přivedou přesně do toho místa, kde je nejvíce hněvu.

     Bolest sama o sobě není zlá, ale to, co jí způsobilo, tam bychom měli zaměřit svoji pozornost. Bolest je učitelkou, zlo ničitelem. Zllobit se na bolest, bolest neodstraní, naopak bude intenzivnější. Čím více se člověk vzpírá, tím je bolest silnější, je veden těmi cestami, jimiž se ubírají i jeho myšlenky. Bolest odchází ve chvíli, kdy vstoupilo pochopení.

A na závěr této kapitoly krásné veršování...............

Bolest odhání z těla zlo, kterého se člověk nechtěl vzdát, a neodejde dřív, dokud v něm jen kapka jedu bude přebývat. Učitelka, bolest zvaná, svou přítomností výstrahu zlu dává. Vyzývá jej k odstoupení,  by mohlo vstoupit odpuštění. Je neúprosná, nesmlouvavá,. neopustí tělo dřív, dokud v něm zloba bude výt.

V Suchých Lazcích 8. října 2012

 

 7. prosince 2012......................v čase předvánočním

Opět kousek z knihy od paní Hany Hájkové.........................

                                                                                             ODPUŠTĚN Í BLÍZKÝM

 

Mnohé si každá rodina vzájemně ukazuje, a ne vždy se jejich názory shodují. Velmi záleží na tom, jakou energií je kdo naplněn, dle toho totiž reaguje. Kdo má ve svém nitru bolest, ten lehce podlehne sebelítosti, je útočný, velmi zranitelný a vyčítavý, brání se prostředky jež jsou mu v danou chvíli nejbližší. Vysvětlení vnímá jako přesvědčování, staví se do opozice, aniž by věděl proč. Nenaslouchá tomu, co je mu sdělováno, chrání si svoji překážku, kterou si postavil svým nepochopením, a tak tvrdošíjně trvá na svém přesvědčení, že mu ostatní ubližují. Operuje tím, že mu nikdo nerozumí,. a je dalek toho, aby pohlédl pravdě do očí, že je to jeho pýcha, která mu nedovoluje přijmout své vlastní chyby, najít v sobě pokoru a v lásce odpustit. V takových chvílích jsou slova toho, kdo je pod vlivem své pýchy naplněná jedem, který dokáže skutečně otrávit. 

Setkáváme se pro usmíření, ne abychom nadále prohlubovali již tak narušené vztahy. Máme rány vzniklé vyčistit, zhojit svojí láskou bez připoutanosti, jež nečeká vděk ani odměnu. Rodinu vnímáme jako své soukromí, ale především zde se zřetelně ukazuje, kdo jak na tom je. V rodině je možné nejlépe spatřit, jaké sklony člověk k čemu má, co jej dráždí a co uspokojuje. Nad vším je třeba se pozastavit a pracovat na odstranění toho, čím druhé a tím i sebe, zraňuje.

Toužíme po lásce a chceme lásku dávat, ale jakou lásku dáváme, když tím druhé i sebe spoutáváme. Jestliže činíme ostatní bytosti na sobě závislými, spoutáváme je, ať už jsme si toho vědomi či nikoli, připravujeme si je k tomu, abychom s nimi mohli snadno manipulovat. Připoutanost rovná se manipulace. A věřme tomu, že to, co děláme sami, není jiné, než to, co dělali naši rodiče. Není důležité, jakých chyb a omylů se kdo dopouštěl, ale že se jich dopouštěl, aniž by se z nich poučil.

Tak dlouho budeme dělat rozdíly mezi tím, co dělali naši rodiče, a tím, co děláme my, dokud si neuvědomíme a nepřipustíme, že se opakovaně dopouštíme podobných chyb, ne-li stejných, jako naši rodiče, že nejsme lepší než jsou oni, ale ani oni nejsou horší než jsme my. Můžeme tisíckrát říkat, že jsme jiní či dokonce lepší, skutečnost, že jsme součástí jeden druhého, všeho, co nás obklopuje, tím nezměníme. Tento svět je vlak, nastupujeme a vystupujeme, každý v tom čase a na tom místě, na kterém má.  Jsme nasměrováni do těch stanic - situací, událostí-, které nás donutí myslet jinak, což může být někdy velmi bolestivé.Jsme dovedeni až tam, kdy už jsme ochotni přijmout změnu, kterou daný čas ohlašuje.

Prosme a odpouštějme, aby svět byl čistý a vztahy vyrovnané. Moji milí, právě proto jsme tady, ale k tomuto přesvědčení musí dojít každý sám svým vlastním příkladem.Nenaučí se tomu z žádné literatury,. jeho jedinou učebnicí a učitelem je život sám.

A příště se můžeme těšit na Vedení prosby.........................  

 

 

Věru dlouhá doba uplynula od poslední modlitby......................leč, znovu usedám a přidávám slíbené Vedení prosby.

V Suchých Lazcích 11. června 2013

Vedení prosby

     Ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření, prosím Tě Otče, o pomoc, aby mi bylo pomoženo napravit vše, co jsem kdy pokazila, vyrovnat vztahy, které jsem svojí nevědomostí narušila. Prosím o osvícení Duchem svatým, abych pochopila, že nezažívám věci pro to, abych poučovala, kritizovala, hodnotila či odsuzovala, ale abych se poučila, nabrala zkušenosti, potřebné pro svůj další vývoj. Prosím Tě Otče, abys mě pevně vedl a ochraňoval svojí láskou na této pouti.

     Prosím, aby ke mně proudilo tolik lásky z Duchovního slunce, kolik je jí třeba, abych poznala a dokázala přijmout své vlastní chyby bez urážení se, útočení, potřeby bránit se, obhajovat, bez odvety, msty, zloby či sebelítosti. Prosím, aby mi bylo pomoženo nalézt ztracenou rovnováhu a navrátit svobodu těm, jimž jsem ji svým jednáním vzala tím, že jsem je k sobě připoutala a oslabila tak je i sebe.

      Ve jménu Nejvyššího principu lásky a stvoření, prosím své nejbližší i blízké za odpuštění. "Prosím, odpusťte mi mé chyby, omyly, křivdy i viny, jichž jsem se vůči vám dopustila a kvůli nimž jste trpěli, ať už v tomto či v některém z minulých životů. Odpusťte mi, prosím, vše čím jsem vám kdy ublížila, ať myšlenkou, slovem nebo činem, i to, pokud mi na vás cokoli vadilo. Odpusťte, pokud jsem svým projevem ve vás vyvolávala strach, lítost, smutek, hněv, žárlivost, odpor, vzdor či nenávist. Omlouvám se za všechno, čím jsem vás zasáhla, co jsem svým chováním pokazila a nezvládla, tak jak bylo třeba. Kdy místo svobody jsem vás činila na sobě závislými a tatou pouta připoutanosti nazývala láskou, kdy místo uznání, slova nepochopení a vzdoru padala, abych si udržela tu svoji pravdu. Prosím, aby všechna bolavá místa, která jsem vám svým nepochopením způsobila, byla nyní prozářena léčivými paprsky z Duchovního slunce, vyčištěna, zhojena a zacelena tak, jak je třeba dle moudrosti a lásky tvé Otče. Vysílám k vám svoji lásku bez připoutanosti, miluji vás takové, jací jste, a mám vás ve svém srdci.

     Obracím se ke každému z vás jednotlivě i k vašim paralelním bytostem a vyslovuji, že i já vám odpouštím z celého srdce vše, čím jste mi to vraceli, způsob, jakým jste se bránili. Prosím za odpuštění a odpouštím tak, aby i mně mohlo být odpuštěno. Stahuji z vás i z vašich stromů života, všechnu negativitu, kterou jsem vůči vám kdy namířila, ať už vědomě či nevědomě, a s pomocí boží, o kterou prosím, ji eliminuji svatým ohněm lásky i svoji láskou bez připoutanosti. Dávám vám svobodu, pálím šňůry připoutanosti a vysílám lásku bez připoutanosti, aby vás posílila ve věcech dobrých, žehnám vám ve věcech dobrých a prosím, abyste též tak učinili.

     Děkuji vám za vše, co jste mi svým chováním kdy zrcadlili, a tím ukazovali, co mám v sobě odstranit, čeho je třeba se zbavit, co vyrovnat, napravit a vyčistit. Děkuji za projev vaší lásky, ohleduplnosti, soucítění, pozornosti a úcty, s jakou jste ke mně vždy přistupovali, děkuji z celého srdce za to, že můžeme jít kousek cesty spolu, poznávat své chyby a omyly, učit se lásce a pokoře a pronášet slova odpuštění, jež vedou k pochopení. Děkuji za toto setkání, objímám vás svojí láskou bez připoutanosti, kéž ji vždy pocítíte ve svém srdci.

     Odevzdávám vás i sebe do rukou tvých Otče a prosím, abys nás pevně vedl a ochraňoval svojí láskou a požehnal nám ve věcech dobrých, prosím o naše osvícení Duchem svatým, abychom pochopili. Prosím, aby naše těla fyzická, energetická i duchovní byla prozářena paprsky z Duchovního slunce tolikrát, kolikrát je třeba dle moudrosti a lásky Tvé Otče. S pokorou a láskou děkuji za tuto milost.

     Prosím tě Otče o láskyplnou podporu, o pomoc. Pokud zůstala mezi námi pouta hněvu, žárlivosti, vzdoru, pýchy, neúcty, křivdy či viny, prosím, aby byla veškerá tato negativita vyškrtnuta z našich i příslušných ákašických záznamů a eliminována svatým ohněm lásky tak dlouho, dokud nezmizí její moc, vliv i působnost na naše myšlení i cítění. Děkuji Otče za tuto milost.

     Stahuji veškerou negativitu zformovanou i nezformovanou včetně magického vlivu ze všech časů, míst, dimenzí i sfér, ze všeho a ze všech, kde je dovoleno, a též eliminuji, s pomocí boží, o kterou prosím, svatým ohněm lásky a prosím, aby tato negativita byla vyškrtnuta z mých i všech příslušných ákašických záznamů. Děkuji. 

     Vysílám lásku bez připoutanosti ke všem tvorům, k přírodě, živlům, nechť celá planeta Země je prozářena boží láskou a nechť tato láska jde od srdce k srdci, od hvězdy ke hvězdě, na všechny planety a do všech vesmírů. Děkuji za tuto milost.

                                                                                                               heart

A ještě dovětek ..................K tomu, aby člověk dokázal v dobách, kdy zlo a nenávist kolem sebe šlehá bičem napuštěným jedem, pomoci sobě i druhým, je nezbytně nutné uzavřít mír sám se sebou. Nebojujme s ničím v sobě, neplývejme časem ani silami, jichž je třeba k odpuštění. Buďme si stále vědomi toho, že vše, co následuje po našem konání, je naše zodpovědnost.  Naučme se jí přijímat v té podobě, v jaké se nám ukazuje, pak ji poznáme a budeme vědět, že k nám patří, že je neoddělitelnou součástí každého našeho konání a že není možné vyhnout se jí či před ní utéci. Činit uvážlivé kroky znamená nebát se je činit.

                                                                                                                heart

Tak toto je na chvíli posledním příspěvkem z knihy Úcta k životu od paní Hany Hájkové a věřím, že v brzké době se mi podaří podělit se s Vámi o další nádherné povídání z nové knihy Hlubiny přítomnosti aneb Ztracené souvislosti. Další klenot v mé knihovně. A jako malou ochutnávku k současnému dění všude kolem nás...........................

V každém okamžiku dochází k proměnám, jež zásadně ovlivňují všechny druhy života na planetě Zemi. Naše příběhy o tom jasně promlouvají a nesou tu zprávu do celého světa velkou rychlostí. Dochází k velkým otřesům v lidské mysli, neboť působení energetických vln z vesmíru má obrovský vliv na psychiku člověka. Něco uvnitř nás námi třese a volá: "Probuď se, vstávej, je nebezpečné nadále setrvávat na stejném místě!" 

Otřásá-li se Země, pak všechno na ní se otřásá též. Stejně jako člověk i Matička Země hledá rovnováhu, balancuje pod tíhou všeho, co na ni bylo naloženo, snaží se též vyrovnat se změnami, které na ni doléhají.

Není to poprvé, kdy se ocitáme na křižovatce a nedokážeme se rozhodnout, jakým směrem jít dál. I tentokrát jsme vyzýváni k tomu, abychom se rozloučili, odevzdali, co nám bylo zapůjčeno, a vyrovnali své účty. Nikomu nebude dovoleno pokračovat v cestě bez disciplíny a zodpovědnosti. Nic od nás neodejde, ale ani k nám nepřijde, když tomu budeme bránit - postaru žít a nové chtít.

 

 

 

se,